Informácie o periodiku

Vpřed

Popis:

Vpřed začal vycházet 18. července 1945 jako časopis Svazu české mládeže. Časopis tiskla Mladá fronta a šéfredaktorem se stal Ota Šafránek. Odezva na časopis nebyla velká. Děti chtěly časopis větší, obsáhlejší a barevnější. Vpřed proto od 10. čísla vycházel ve formátu A4 a zvýšil počet stran na 16. Časopisu se však moc nedařilo a tak vydavatel začal hledat redaktora s praxí v dětských časopisech. Vedení SČM se dozvědělo o problémech Foglara s Junáckou edicí a nabídlo mu místo v redakci Vpředu, kde měl naprosto volnou ruku. První Foglarovo číslo bylo 18. z 9. dubna 1946. Celkově se změnila koncepce časopisu a i redakce. Byli do ní opět přizváni Karel Bureš, Jan Fischer, Bohumil Konečný - Bimba, Václav Junek,... Foglar obnovil osvědčené rubriky z Mladého hlasatele a s nimi i Rychlé šípy a čtenářské kluby. Z Junáka Foglar převedl do Vpředu román na pokračování Devadesátka pokračuje. První ročník vycházel nepravidelně kvůli nedostatku papíru, ale přesto se Vpřed stal opět časopisem s nejvyšším nákladem. V druhém ročníku byl opět zvětšen formát a objevil se i vkládaný román - Stínadla se bouří. Bylo to vůbec první vydání Stínadel. V průběhu roku se objevil další kreslený seriál: Výprava Toma Bartona, v každém čísle byly dvě povídky a byly zřízeny další kurzy - např. radiotelegrafie. Čísel druhého ročníku bylo 38, ale na prázdniny dostali čtenáři čtyřčíslo 39 - 42 s 60 příhodami RŠ. Během tohoto ročníku vycházely nálepky časopisu Vpřed - bylo jich dvacet a poslední vyšly také ve třetím ročníku, na jaře 1948.

Třetí ročník byl posledním foglarovským. Opět vycházely obrazové školy a také Film minulosti - kreslený seriál přibližující české dějiny. Po únoru 1948 však to šlo s časopisem špatně. SČM se rozhodl, že sloučí časopisy Junák a Vpřed, aby se ušetřil papír. Mimoto skauti se museli stát členy SČM a byl to začátek konce skautingu. Obsah Vpředu byl stále více orientován na ideály režimu a v posledním příběhu byly dokonce Rychlé šípy poslány na stavbu mládeže. V posledním čísle se Jestřáb se čtenáři rozloučil. Po prázdninách měl již vycházet nový sloučený časopis a on nebyl do jeho redakce přijat. S jeho odchodem zanikly i čtenářské kluby. Mladá fronta mu nabídla práci v redakci Mladého technika, ale tu on odmítl, protože zkrátka technik nebyl.