Informácie o autorovi
Fiker, Eduard
Dátum narodenia: 1902
Dátum úmrtia: 1961
Popis:
Převzato ze Sardenu - sci-fi přílohy Neviditelného psa.
21/11/1902 - 3/3/1961
Eduard Fiker se narodil v roce 1902 a do meziválečného období patří větší část jeho tvorby. Studoval strojní a elektrotechnické inženýrství, jazyky a hudbu (nějakou dobu byl houslistou v divadle) od roku 1938 do roku 1942 byl šéfredaktorem Rozruchu, byl redaktorem, později pracoval jako scénárista státního filmu a spisovatel na volné noze.
Jeho žena byla operetní subretou se zcela nedivadelním křestním jménem Aloisie, a pokud mohu soudit z jeho knih, bylo to zřejmě manželství stejně vydařené, jako bohémské. Eduard Fiker patřil k zástupu tehdejších československých spisovatelů, kteří svoji tvorbu zasadili do angloamerického prostředí. Nebyla to jenom snaha napodobovat v té době velmi tržně úspěšné práce Edgara Wallace - Fiker vysvětluje (v románu Čichač) jak těžkou úlohu má spisovatel, když pracuje v prostředí čtenáři důvěrně známém. Jakákoliv nesprávnost vede okamžitě ke čtenářovu zklamání nebo - ještě hůře - odporu ke knížce, ve které se vyskytují takové chyby, jako špatně vedené tramvajové linky...
Fiker psal detektivky téměř na běžícím pásu. Většinou to byla konzumní četba oddechové úrovně - Ochránce nebohých, Šest nesmrtelných, Morová sedmička, Černý vichr, Dech šibenice a mnohá další. Tu a tam se mu pero utrhlo a napsal dílo, které splňovalo i vyšší nároky. Z období první republiky a okupace se tak vzpomínají jeho romány Nejdřív Já! (1936) a Kožený prapor (1940). Z jeho detektivní tvorby se staly asi nejznámější romány Zinková cesta (1942) Paní z šedivého domu (1941) a Série C-L (1958). Byly vydány v reedici v jednom svazku v roce 1963 a jsou zajímavé tím, že pokrývají tři hlavní části jeho detektivkářské tvorby.
Paní z šedivého domu je detektivkou z anglického prostředí - inspektor T. B. Corn byl jeho oblíbenou postavou, kterou zaměstnával v mnoha svých románech. Zinková cesta naproti tomu je posazena do prostředí meziválečné pražské galerky, vyniká mistrným povahopisem a schopností charakterizace postav, je psána s odpichem a je na ní poznat autorova praxe v psaní tohoto žánru. Série C-L se odehrává v době po druhé světové válce a „společenská objednávka“ je na námětu znát. Jenže Eduard Fiker dokázal do pátrací skupiny Sboru Národní Bezpečnosti vpašovat mladíka jménem Karel Karlíček, který svým intuitivním přístupem dokáže zmást nejen své nadřízené, ale - což je mnohem důležitější - také pachatele. Domnívám se, že postava Karla Karlíčka byla impulsem pro vznik kapitána Exnera - co se vkusu týče, tito dva hrdinové jsou téměř v opozici, ale jejich společným rysem je, že nevypadají jako detektivové, a přitom jsou úspěšní.
Specifickou kapitolou v životě Eduarda Fikera je film. V roce 1938 natočil Martin Frič podle jeho námětu a scénáře Krok do tmy. Těsně před koncem války natočil Miroslav Cikán film Paklíč, který je inspirován stejnojmenným románem a v němž si zahráli například Oldřich Nový a Jaroslav Marvan. Opět Martin Frič a opět detektivka - filmová podoba Zinkové cesty se jmenuje 13. revír (1946) a setkáte se v něm s Danou Medřickou (Fróny) Jaroslavem Marvanem (revírní inspektor Čadek) Milošem Nedbalem či s legendou českého meziválečného filmu J. W Speergerem.
Na „společenskou objednávku“ vznikla Akce B (1952) o bojích s benderovci, jeden z mála reprezentantů dobrodružného žánru v kinech padesátých let. Na konci města (1955) je nepříliš podařený film z prostředí první republiky, který celkem rychle zapadl, podobně jako film Padělek z roku 1957. V roce 1964 natočil režisér Petr Schulhoff film Strach podle detektivky Kilometr 19, nepříliš povedeného Fikerova pokusu zkřížit detektivku a špionážní román. Schulhoff si z tohoto filmu vypůjčil postavu majora Kalaše do dalších dvou filmů, které ovšem už s Fikerovými náměty neměly nic společného. Karla Karlíčka si v roce 1970 zahrál Jaromír Hanzlík ve filmu Na kolejích čeká vrah na motivy Série C-L.
Nakonec jsem si nechal lahůdku - Eduard Fiker parodoval sám sebe v románech Paklíč (1941) a Fantóm operety (1945). Spisovatel detektivních románů Ludva Láce (čti Lud vaLáce) a jeho žena Lola dokáží kolem sebe vyprodukovat situace více než šílené, a to vše Eduard Fiker okořenil nádherným slovním a situačním humorem („Nikoho nejmenovat, paní Bártová!“). Absurdita a fantaskno jsou v těchto jeho románech hlavními stavebními prvky příběhu a vytvářejí jejich téměř nenapodobitelnou atmosféru. Však také režisér Zdeněk Podskalský při hledání námětu pro televizní seriál sáhl právě po Fantomu operety.
První Fikerovou SF prací je román na pokračování Společnost věčné punčochy (čas. 1937-38) knižně vydaný pod titulem Jeníkovo dobrodružství (1943) - již podle názvu se jedná o dětský román, ve kterém jedenáctiletý chlapec pomůže detektivovi odhalit zločince a zajistit jejich potrestání. Fantastický prvek tu zastupuje nezničitelné vlákno, ohrožující svojí trvanlivostí textilní výrobce.
Román Čichač byl poprvé vydán v roce 1944, pak ještě v letech 1960 a 1971. Mladý muž je o své dědictví připraven svým strýcem - ten všechny svěřené peníze rozfofroval na pokusy se zlepšením lidského čichu. Strýc se k defraudaci přizná a nabídne chlapci jedinou možnost, jak ze zpronevěřených peněz mít alespoň něco. Hlavní hrdina tak nakonec místo celého dědictví má jen extrémně citlivý čich a je na něm, jak se s touto svojí schopností vyrovná. Svižně psaný příběh dodnes neztratil své kouzlo a zaslouží si zmínku v historii české SF literatury.
Eduardu Fikerovi vyšlo okolo 120 knih (včetně reedic a souborných vydání) v průběhu šedesáti let, podle jeho scénářů či námětů bylo v průběhu více než třiceti let natočeno celkem osm filmů a také jeden televizní seriál. Jeho jméno a jeho úloha při formování našich autorů detektivek a původní české detektivky vůbec je ale téměř zapomenuta - stejně, jako jeho příspěvek k naší SF.