Francouzský prozaik a esejista. Ačkoli ho sužovalo těžké astma, musel nastoupit vojenskou službu. Po jejím skončení studoval práva na Sorbonně. Od počátečního heterosexuálního života postupně přešel k homosexuálním praktikám. Do pětatřiceti let si užíval jako snob, pouze chvíli pracoval jako právník. Stejně jako Émile Zola a další umělci a intelektuálové se zapojil do aféry důstojníka Alfreda Dreyfuse (1859-1935). V té době zemřeli jeho rodiče a Proust se začal plně věnovat psaní a sebepozorování. Ve dne spal a v noci tvořil. Ve svém patnáctisvazkovém románovém cyklu se pokusil prostřednictvím složitého procesu evokace minulosti znovunalézt ztracený čas formování lidského osudu a intelektu. Věnoval se vnitřnímu životu, citům a vzpomínkám, snažil se zachytit proud vědomí. Byl ovlivněn Bergsonovou filosofií. Novým pojetím literárního času (neustálým prolínáním minulosti se současností) položil základy moderního románu - zařadil se tak po bok jeho průkopníků, Virginie Woolfové a Jamese Joyce.