Informácie o titule

Odysseus (1976) (Ulysses)

Autor Joyce, James

Žáner: Próza

Jazyk: Český

Rok: 1976

Rok originálneho vydania: 1964

Popis:

Jedna z nejslavnějších knih všech dob, rozsáhlý experimentální román.
Poprvé byl román vydán r. 1922 v Paříži, kde tehdy Joyce žil, byl však cenzurou zakázán a označen jako pornografie (anglického vydání se dočkal až r.1933 (tedy později než první český překlad).
Forma Odyssea je naprosto různorodá. Nejčastěji se objevují vnitřní monology, někdy jen v jednočlenných větách, nebo úplně zbavené interpunkce, úvahy, představy, asociace, otázky a odpovědi, v jedné epizodě i divadelní scénář. Erforma se střídá s ichformou – náhlé přechody, v desáté epizodě se dokonce děj odehrává na několika místech najednou, bez jakéhokoli upozornění se najednou objeví neočekáváná postava, pak je její příběh přerušen a po čase se k ní opět vrací .Jazyk většinou charakterizuje prostředí, ve kterém se postavy nacházejí, ale i postavy samotné. Joyce si velice často hraje se slovy, vytváří svá vlastní, slovní hříčky, kalambúry, kontrasty, které se však navzájem nevylučují, to vše je ale hlavně záležitost překladu, ten je myslím zvládnutý výborně - Aloys Skoumal .Kniha je rozdělena do osmnácti epizod odpovídajícím zpěvům Homérovy Odysseie. Tato kompozice pomáhá nalézat na základě příběhů z Odysseie souvislosti v jednání Joycových postav. Dalším záchytným bodem pro čtenáře jsou krátká načrtnutí každé epizody , jež sice Joyce do knihy nechtěl pojmout, vydavatelé je tam však zařadili pro snazší orientaci v tak různorodém textu. Třetím význačným rysem je občasné opakování motivů (jako u Homéra).
Celý děj se odehrává během jednoho dne, 16. června 1904 na rozdíl od dlouhého bloudění skutečného Odyssea. Hlavními postavami jsou Štěpán Dedalus (Telemachos, autobiografické prvky), Leopold Bloom (Odysseus) a jeho manželka Molly (Penelopa). Každý člověk je vnímán rozličnými jedinci a popisován z různých hledisek, přesto někdy jedná tak, jak bychom dle předešlých situací neočekávali .Nejedná se však o žádné božské hrdiny, naopak o osůbky zcela všední prožívající příhody, jež se mohou přihodit každému. Pan Bloom prochází Dublinem, kupuje snídani, navštíví novinářskou redakci, objeví se na pohřbu, pak v hospodě, na pláži je oblouzněn mladou dívkou, v noci podléhá kouzlům joycovské Kirké a nakonec se setká se Štěpánem, jehož odvede k sobě domů, nocleh však Štěpán nepřijme. Ve Štěpánovi můžeme nalézt Joyceův vztah k Irsku, které měl sice rád, ale kde kvůli nedostatečné svobodě nemohl zůstat ,ke katolictví, s nímž nesouhlasil, ale dovedl pochopit, že jiným lidem může pomáhat , k novinářům a politikům, kteří z každé hlouposti dělají důležittou věc, a vůbec ke všem těm učeným, hloupým, podnikavým, líným, významným, neznámým, čestným, podlézavým lidičkám.
Joyceovo dílo je nutno brát ne jako oslavu Homérovy Odysseie, ale jako její parodii. Nejznatelnější je tento záměr u věčně nevěrné Molly, která má se svou antickou předlohou společné jen čekání, ne však na navrátivšího se manžela, nýbrž na někoho úplně jiného a ani ona sama neví přesně na koho. Bloom o tom samozřejmě ví, sám není jiný, a tak si vlastně spolu rozumějí a nic jim nebrání v přátelském soužití. Ironie a satira se však týkají nejen historie, ale téměř všech oborů a odvětví, o nichž se v románu mluví.