Informácie o titule

Přes řeku do stínu stromů, Pohyblivý svátek

Autor Hemingway, Ernest

Žáner: Román

Jazyk: Český

Rok: 1978

Popis:

Přes řeku do stínu stromů

Román Přes řeku do stínu stromů byl Hemingwayovi blízký z mnoha důvodů, především však proto, že do něho uložil svůj vroucí, intimní vztah k Benátkám a že se v něm na prahu padesátky pokusil mužně vyrovnat s vědomím nenávratné ztráty mládí. Plukovník Cantwell je složitý portrét zachycující příznačné rysy několika skutečných osobností, které Hemingway důvěrně poznal na bojištích druhé světové války, ale je to přece jen v prvé řadě on sám – vždyť se jednomu příteli svěřil, že takhle by asi dopadl, kdyby se nestal spisovatelem, ale vojákem. Cantwellova inamorata Renata měla svůj vzor v Adrianě Ivančičové, ale ta jí byla pouze „z jedné čtvrtiny“, jak se Hemingway později vyjádřil, Adriana měla výtvarné nadání a navrhla obálku prvního vydání románu, k mileneckému vztahu mezi ní a Hemingwayem však nikdy nedošlo a v postavě Renaty, ztělesňující zázračný dar znovuzrozeného mládí (Renata Znovuzrozená), které jako nebeská milost zasáhne duši na smrt nemocného plukovníka, žije řada dalších žen, které Hemingway poznal nebo si pouze vysnil během svého dosavadního života. Stojí snad ještě za to upozornit, že mezi skutečnými osobami, které Hemingway v tomto románě blíže či vzdáleněji zachytil, je i Sinclair Lewis, jehož nepříliš lichotivou karikaturu představuje postava amerického spisovatele, sledujícího v hotelu Gritti bezostyšně  plukovníkovy eskapády s Renatou. (Až na čestné výjimky neměl totiž Hemingway své kolegy spisovatele příliš rád a ostentativně to dával najevo při každé příležitosti odsudky jejich děl a tvůrčích schopností vůbec.)

Pohyblivý svátek

Na jednom místě románu Přes řeku do stínu stromů mluví plukovník Cantwell o štěstí jako o „pohyblivém svátku“. Stejné přirovnání použil Hemingway v jednom rozhovoru s Hotchnerem i pro Paříž, když vzpomínal na bouřlivácká mladá léta strávená v tomto městě. „V Ernestově slovníku byla ovšem Paříž a štěstí synonyma,“ píše Hotchner ve své vzpomínkové knize Papá Hemingway. Když Mary Hemingwayová hledala titul pro manželovy posmrtně vydávané vzpomínky na Paříž, inspiroval ji proto Hotchner k názvu Pohyblivý svátek (A Moveable Feast, 1964).

Črty o svém životě v Paříži v dvacátých letech začal Hemingway psát v Ketchumu ve Slunečním údolí na sklonku roku 1958, podnícen nálezem svých starých zápisníků ve sklepě pařížského hotelu Ritz, kde v zapomenutí přetrvaly téměř tři desetiletí. Uplynulo tedy deset let od doby, kdy začal pracovat na románu Přes řeku do stínu stromů. Mezitím došlo k událostem, jejichž důsledky neblaze ovlivnily zbytek Hemingwayová života. V roce 1953 se s Mary vypravil do Afriky, kterou hluboce miloval. Lovecká výprava se však tentokrát vůbec nevyvedla. Hemingwayovi prožili v Ugandě dvě letecké havárie těsně za sebou. První prošla bez vážnějších následků, vyvolala však na celém světě vlnu nekrologů, protože se jistou dobu předpokládalo, že Hemingway přišel o život. Při druhé nehodě se však letadlo vzňalo a Hemingway utrpěl kromě šoku vnitřní zranění, z nichž se pak velmi těžce vzpamatovával. Nebyl ještě zdaleka zdráv, když mu byla v příštím roce udělena Nobelova cena za literaturu, a horečná publicita kolem této události a divoké nájezdy dotěrných novinářů jeho stav ještě zhoršily. V dalších letech pak Hemingway stále častěji propadal depresím, které nakonec přerostly do občasných záchvatů vysloveně patologického rázu. Po dlouhé údobí trpěl představou, že ztratil schopnost psát, že jako spisovatel i jako člověk ztroskotává, že ho opouští paměť. V této hluboké tvůrčí i životní krizi se upjal na šťastnou dobu svého prudkého rozletu a pokusil se z ní vystoupit po záchranném žebříku vzpomínek, v nichž toužil najít ztracené jistoty. V práci na jejich literárním zachycení, kterou začal v roce 1958, pokračoval s přestávkami vlastně až do konce svého života.
V posmrtně vydaném souboru těchto črt vzpomíná Hemingway na známé, méně známé i zcela neznámé osobnosti tehdejšího pařížského kulturního života. Autorův vztah k nim není v žádném případě objektivně nezaujatý či sentimentálně ohleduplný, přesto však tu z jemně nahozených obrázků, poznamenaných hemingwayovsky mužnou nostalgií, vystupuje slavná, snová Paříž dvacátých let, která tak výrazně poznamenala veškeré umění našeho století, s neobyčejnou sugestivností a plastičností. Čteme-li tyto črty-povídky pozorně, pomohou nám pochopit hlouběji nejen onen navždy zmizelý svět, ale především osobnost spisovatele, bez jehož životního díla si nelze představit literaturu moderní doby.