Informácie o autorovi

Tilschová, Anna Maria

Dátum narodenia: 1875

Dátum úmrtia: 1957

Popis:

Narodila se 11. 11. 1875 v Praze, zemřela 18. 6. 1957 na Dobříši. Díky otci, který byl známým advokátem a vlasteneckým pracovníkem, poznala již v dětství prostředí zámožných pražských rodin. Po absolvování Vyšší dívčí školy se zapsala na filozofickou fakultu Karlovy univerzity a účastnila se pražského kulturního života. V r. 1895 se provdala za svého bratrance,  pozdějšího profesora právnické fakulty Emanuela Tilsche, z jehož pozůstalosti (zemřel 1912) byla vydána sbírka osobitých filozofických aforismů. Na počátku století se Tilschová seznámila s významnými českými vědci a umělci (v Kameničkách se například stýkala s malířem Antonínem Slavíčkem a historikem Jaroslavem Gollem). Prostředí pražského měšťanstva a prostředí rodin umělců a vědců tvoří dva základní námětové okruhy jejího díla.
O básnickou a prozaickou tvorbu se pokoušela již v raném dětství, debutovala však jako autorka novinářských zpráv a poznámek. Uměleckým dílem se veřejnosti představila poměrně pozdě, až na zlomu století (pseudonym Anna Marie). Z časopiseckých příspěvků sestavila dvě povídkové knihy, které však příliš nevybočovaly z tehdejších pokusů mladých autorů. Teprve románová tvorba, počínajíc prózou Fany (1913) připoutala k Tilschové pozornost kritiky i širšího okruhu čtenářů. Fany zahájila řadu románů, v nichž Tilschová uplatnila svůj pozorovací talent, bohatou škálu životních zkušeností i schopnost fabulační. Zájem o novinářskou práci se u Tilschové projevil i v redigování několika časopisů (Lada, Nová žena, Pestré květy). V letech třicátých se Tilschová zúčastnila práce v Penklubu. V r. 1947 byla jmenována národní umělkyni.
Pro první povídkové soubory (Sedmnáct povídek, 1904; Na horách, 1905) je charakteristické usilovné hledání tvůrčího přístupu ke skutečnosti: lyrický dekorativismus, příznačný pro tehdejší ženskou prózu, se střídá s žánrovými obrázky, vyprávění se sociálně etickým akcentem s drobnokresbou. V románech Fany (1913) Stará rodina (1916) Synové (1918) Dědicové (1924) Tilschová našla a rozvinula metodu kritického realismu. V popředí není vypravěč, jeho sociální a etické názory, ale prostředí a lidské typy, zobrazené zdánlivě nezaujatě, v přesných, názorných a věcných charakteristikách. V kresbě měšťanské společnosti, určované tradici a zároveň poznamenané rozkladnými prvky, Tilschová uplatnila dokonalou znalost předmětu i schopnost postihnout napětí mezi konkrétním lidským osudem a sociálními vztahy, jež ho určují. Tilschová si byla vědoma úskalí popisnosti a střízlivého vyprávění, povídková tvorba pro ni představovala oblast, v níž rozvinula tendence omezující toto nebezpečí. V povídkových souborech (Hříšnice a jiná próza, 1918; Město, 1919; Hoře z lásky, 1921; Černá dáma a tři povídky, 1924; Zlá tma, 1928; Čert a láska, 1929) uplatnila fantazijni prvky, lyrismus, zkratkovitou kresbu typů a konfliktů, psychologický rozbor i pohádkové motivy. V polovině let dvacátých Tilschová začala psát svoje vrcholné dílo, román Haldy (1927) o němž se domnívala, že je završením předcházejícího úsilí, že dřívější kritika měšťanského světa byla ›mostem‹ k tomuto obrazu sociálních zápasů průmyslového Ostravska. Tentokrát nešlo pouze o kritické viděni buržoazního systému, dle o shledáváni prvků, jež jsou schopny tento systém negovat. Haldy završují jednu linii prozaického díla A. M. Tilschové.
Druhá linie zahrnuje práce čerpající látku z vědeckého a uměleckého prostředí (Vykoupení, 1923; Alma mater, 1934; Tři kříže, 1940; Orli hnízdo, 1942; Návrat, 1945). ›Osudy duše i tvůrčí vůle‹ jsou zpodobeny v postavách, které si zvolily nadosobní posláni, jemuž se oddávají s vášnivostí, poznamenávající životy i druhých lidi. Autorka směřuje buď k obrazu, který se opírá o dokumentární materiál (Mánesova rodina v Orlím hnízdě) nebo dobásňuje motivy vzaté ze skutečnosti (Antonín Slavíček v románě Vykoupení). Také v dílech, která nestojí ve středu odkazu, se setkáváme s dovedně rozvinutou fobulí, s poutavým řešením etické problematiky konfliktních vztahů sociálních a generačních (Gita Turaja, 1931; Matky a dcery, 1935; U modrého kohouta, 1937).