Informácie o autorovi

Patočka, Jan

Dátum narodenia: 1907

Dátum úmrtia: 1977

Popis:

Patočka se narodil ve východočeském Turnově v roce 1907. Svá studia započal na pražské Karlově univerzitě v roce 1925. Jeho učitelem zde byl především Jan Blahoslav Kozák. Rozhodující impulzy pro svůj filosofický vývoj získal Patočka při studijním pobytu v Paříži (1929-1930) kde se setkal s Gilsonem, Bergsonem a Husserlem. V roce 1931 promoval Patočka v Praze prací Pojem evidence. Stal se asistentem, redaktorem časopisu Česká mysl a gymnaziálním učitelem filosofie. Jako stipendista Humboldtovy nadace navštěvoval v Berlíně přednášky Nicolaie Hartmanna a Wernera Jaegera. V létě 1933 odešel k Heideggerovi do Freiburgu, kde byl Eugenem Finkem a Ludvíkem Landgrebem uveden do Husserlovy fenomenologie. Po návratu do Prahy spatřoval Patočka svoji úlohu v jasném vymezení dimenze "první filosofie" proti stávajícím pokusům o převedení filosofie do roviny sociologických nebo psychologických problémů. Krize rozumu, která propukla současně s razantním nástupem přírodních věd, jak ji Husserl popisuje ve své práci Die Krisis der europäischen Wissenschaften und die transzendentale Phänomenologie, se stala pro Patočku centrálním tématem, jemuž je věnována i jeho habilitační práce, uveřejněná v roce 1936, Přirozený svět jako filosofický problém. 

Až do 50. let mohl Patočka učit na pražské univerzitě a mohl se s pozorným zájmem a angažovaností podílet na novém utváření kulturního života. V následujících letech byl činný v Masarykově knihovně. Po jejím uzavření spolupracoval na edici Komenského spisů v Pedagogickém ústavu Akademie věd. V této době neudržoval téměř žádné kontakty se Západem. Vedle komeniologických bádání přeložil díla Hegelova a také zpracoval studie věnované filosofické tradici, zvláště Aristotelovi. Teprve v období před Pražským jarem se Patočka mohl znovu podílet na mezinárodním filosofickém diskurzu. V roce 1964 navštívil Husserlův archiv v Lovani, proslovil přednášky v Cáchách, Bonnu, Kolíně nad Rýnem a působil v mezinárodních filosofických společnostech. V období Pražského jara se Patočka vrátil krátce jako profesor filosofie na Karlovu univerzitu. S velkou energií se zasazoval o dodržování závěrů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách a stal se jedním z prvních mluvčích Charty 77. Zemřel po výsleších v březnu roku 1977.