Informácie o autorovi

Francis, Dick

Dátum narodenia: 1920

Dátum úmrtia: 2010

Popis:

Dick Francis se narodil v r. 1920. Už od svého mládí jezdil na koních a dostizích. Během druhé světové války sloužil u Britského královského letectva RAF. Po válce se dál věnoval dostihovému závodění, kde se stal jedním z nejlepších žokejů tehdejší doby. Tragický pro něj byl rok 1956, kdy se během slavné Velké liverpoolské vážně zranil. Jeho zdravotní stav mu už pak nedovolil závodně jezdit.
Byl poté požádán literární agenturou, jestli by nenapsal svůj „dostihový“ životopis. A tak v roce 1957 vychází jeho první kniha „Sport královen“. Svůj první detektivní román z dostihového prostředí – „Smrt favorita“ - napsal v roce 1962. Od té doby jeho literární popularita neustále rostla a dnes patří mezi nejznámější evropské autory detektivního žánru. Jeho romány byly přeloženy do více než 35 jazyků v celkovém nákladu asi 60 miliónů kusů. Za svoji činnost pro britskou literaturu byl odměněn z rukou anglické královny Řádem britského impéria.
 Málokomu se podaří proslavit se za život v jednom oboru. Dicku Francisovi se to podařilo hned dvakrát. 
V letech 1953-54 byl britským žokejem-šampiónem. Vyhrál více než 350 dostihů, ale jeho nejslavnějším dostihem byla Velká národní v roce 1956, kterou nevyhrál, když jeho kůň Devon Loch náhle zkolaboval na vítězné pozici krátce před cílem. 
Následujících 16 let psal pro Sunday Express a v roce 1962 vydal knihu Dead Cert (Smrt favorita). Po ní následovalo dalších čtyřicet, všechny byly též přeloženy do češtiny. Stal se nositelem Řádu Britského impéria a obdržel mnoho literárních děl. 
První Francisovy knihy se odehrávaly téměř výhradně v prostředí, které dobře znal: u koní, na dostihových závodištích. I v novějších knihách hrají dostihy, koně a lidé kolem nich významnou roli, ale čím dál tím větší váha je přikládána i jiným zajímavým oblastem lidské činnosti. 
Například civilní letectví (Drahý čas, Souboj v letu, Hurikán) filmová produkce (Kouřová clona, Divocí koně) veterinární medicína a diplomacie (Návrat diplomata) obchod s drahými kameny (Cílová rovinka) britská regionální i vrcholová politika (Za trest) a další. Francis sice hloubkou vniknutí do problematiky nedosahuje kvalit Arthura Haileye, ale i tak jeho knihy stojí za pozornost. 
Je obecně známo, že důležitou roli hrála ve Francisově tvorbě jeho žena. Byla to ona, kdo se naučil pilotovat malé letadlo, programovat počítače a podobně. Když v roce 2000 zemřela, Dick Francis prohlásil, že už více nebude psát a své slovo zatím bohužel dodržel. 
Dick Francis je — nebo alespoň v devadesátých letech byl — jedním z nejprodávanějších autorů v ČR, a to i za minulého režimu. To je o to zvláštnější, že dostihy jsou u nás sportem nepříliš populárním. Jsem přesvědčen o tom, že k úspěchu Francisových knih u nás výrazně přispěl jejich výborný překlad. 
Francisovy knihy jsou si v mnohem podobné: hlavním hrdinou je muž středních let. Zásadně čestný a přímý, i když někdy s temnějšími okamžiky minulosti. Většinou shodou náhod, často i proti své vůli, je vtažen do nečisté hry, kterou i přesto, že je fyzicky týrán, ukončí. Různorodost prostředí a vedlejších zápletek je však taková, že se knihy nezdají být stereotypními. 
Francis své hrdiny "nerecykluje", vystupují vždy pouze v jedné knize. Výjimkou jsou tři knihy ve kteých vystupuje postava bývalého žokeje Sida Haleye (Poslední šance, Bič, V nemilosti) a na sebe prakticky navazující dvojice Žralok a Žihadlo, ve kterých vystupuje postava Kita Fieldinga. Zajímavostí je, že Sid Haley, resp. fiktivní Randorova agentura pro kterou pracuje, je zmíněna i v dalších příbězích. 
Všechny romány jsou psány v prvním pádě v retrospektivě, a jsou perfektně řemeslně zvládnuté. Zvláštní je Francisovo zacházení s kapitolami, připomíná četbu na pokračování. Poslední věta obvykle bývá taková, že člověk prostě nemůže přestat číst, aniž by se dozvěděl jak situace pokračovala. 
Ačkoliv zdrženlivost autora v otázkách erotiky a sexu je až viktoriánská, dost často se v jeho knihách vyskytuje fenomén sadomasochismu. Ve dvou (Poslední šance, Vyšetřovací komise) je dokonce hlavní zápletkou a v té či oné formě se vyskytuje i v dalších. 

Ačkoliv těžiště Francisovy tvorby leží v detektivních románech, zajímavá je i jeho autobiografie Sport královen a životopis nejslavnějšího britského jezdce Lestera Piggota Lester. Česky vyšly obě knihy v jednom svazku pod názvem Sport královen. 
Další zajímavou knihou na českém trhu je publikace Dick Francis — Žokej Steeplechase od Bryony Fullerové. Mapuje Francisovu dostihovou kariéru, jako o spisovateli se o něm téměř nezmiňuje. 

Chtěl bych zmínit i trojici jmen John Francome, James MacGregor a Richard Pitman. Pokládám je za důstojné pokračovatele Francisových příběhů, kterými se zcela nezastřeně inspirovali (ačkoliv je rozhodně nevykrádají). Jejich romány jsou modernější (ačkoliv Francis své romány nijak přesně časově neumisťuje, patří časově do 60-70 let) ale mají to správné kouzlo. 

Autorem je Michal Altair Valasek, jehož weblog naleznete na: http://weblog.rider.cz/, kde se též nachází originál příspěvku