Informácie o autorovi

Lem, Stanislaw

Dátum narodenia: 1921

Dátum úmrtia: 2006

Popis:

Informace jsou použité ze sbírky Roboti a androidi (Svoboda, 1988, 1. vydání) Stanisław Lem je lékař, filozof, romanopisec, literární teoretik, futurolog a nejpřekládanější současný polský spisovatel a zároveň i jeden z nejznámějších autorů sci-fi v celosvětovém měřítku. Vystudoval medicínu, ale jeho vzdělání a zájmy jsou mnohem širší. Je mimo jiné zakládajícím členem polské astronautické společnosti a členem Polské kybernetické společnosti. Prosadil se hned svým prvním uveřejněným románem Astronauti (Astronauci, 1951, č. 1956) přeloženým do desítky jazyků a zfilmovaným v koprodukci Polsko/NDR. Dnes bibliografie Lemových děl přesáhla čtyřicet titulů, většinou sci-fi, z toho více než polovina byla přeložena do češtiny. Tři roky po Astronautech vyšla sbírka povídek Sezam (Sezam i inne opowiadania, č. 1957) v níž se poprvé objevila postava hvězdného barona Prášila, kapitána galaktické plavby Ijona Tichého, hrdiny dvou cyklů kosmických grotesek, Cest a Vzpomínek Ijona Tichého. Dalšího Tichého osudy zachytil Stanisław Lem v knihách Dzienniki gwiazdowe (Hvězdné deníky, 1957, vyšlo i česky) a Ksiega robotów (Kniha robotů, 1961). Česky vyšly postupně všechny příběhy v souborech Sezam, Vzpomínky Ijona Tichého (1964) Zachraňme vesmír (1966) a především Futurologický kongres (1977).
Ve sbírce povídek Invaze z Aldebaranu (Invazja z Aldebarana, 1959, č. 1961) vstoupil na scénu druhý hrdina mnoha příběhů, kadet Pirx. Na rozdíl od vychloubačného Ijona Tichého je to hrdina velice nehrdinský. I Pirxovy osudy mohli polští čtenáři sledovat postupně v několika knihách.
Humor nechybí ani ve třetím velkém tematickém okruhu Lemových povídek, osobitých robotských pohádkách, vydaných převážně v knihách Bajki robotów a Cyberiada (Kyberiáda, 1965, č. výbor 1978).
Budoucí světy zobrazil Stanisław Lem v celé řadě románů: K mrakům Magellanovým (Obłok Magellana, 1955, č. 1962) Eden (1959, č. 1960). Zápisník nalezený ve vaně, Návrat z hvězd, Pánův hlas. Všem těmto románům je společné to, že autor si všímá rozvoje mezilidských vztahů a problémů společenského rázu mnohem více než vědy a techniky. Zvláštní zájem projevuje Lem i o problematiku styku s mimozemskými civilizacemi. O pokusech navázat spojení s obrovskou a člověku nepochopitelnou civilizací, skládající se z živoucího oceánu, pokrývajícího celou planetu, psal Stanisław Lem v románu Solaris (1961, č. 1972) přeloženém do více než dvaceti jazyků a známém i z filmové verze sovětského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1972. O tři roky později v Nepřemožitelném (Niezwyciezony, 1964, č. 1976) popisuje Stanisław Lem civilizaci vzniklou evolucí neživé hmoty a nepřekonatelné problémy, na něž naráží každý pokus o dorozumění.
Během čtyřiceti let literární tvorby se Stanisław Lem pokusil i o rozhlasové hry a televizní inscenace a o filmové scénáře (všech šest vyšlo česky v souboru Pánův hlas) o detektivky s filozofickým podtextem - Vyšetřování (Sledztwo, 1959, č. 1972) a Rýma (Katar, 1976, č. 1978) -, o teoretické pojednání o sci-fi a jejích vztazích k futurologii - Fantastyka i futurologia (Science fiction a futurologie, 1970) -, o recenze nenapsaných knih a předmluvy k nim - Dokonalá prázdnota (Doskonała próznia, 1971) Pomyslná velikost (Wielkosc urojona, 1973); česky vyšly společně s příběhem superpočítače Golem XIV (1981) ve svazku Dokonalá prázdnota. Golem XIV (1983) a Prowokacja (Provokace, 1984). Prozatím poslední Lemův román Fiasko (1987) je překvapivě dobrodružný příběh z budoucnosti, který stylově navazuje na Nepřemožitelného.