Informácie o autorovi

Dick, Philip Kindred

Dátum narodenia: 1928

Dátum úmrtia: 1982

Popis:

Philip K. Dick se narodil 16. prosince 1928 v Chicagu. V roce 1934 se jeho rodiče rozvedli a Philip žil jen se svou matkou u jedné z tet v Berkley. 
Později studoval High School ve Washingtonu. Po návratu do Berkley ho zaujala literatura. Na rozdíl od jiných autorů však začal Kafkou, Proustem, Flaubertem a Mannem, k science fiction se dostal až později. Rok se pokoušel o studium na univerzitě v Berkley. Začal psát komentáře pro soukromou rozhlasovou stanici v Berkley a pokoušel se o vlasní tvorbu. V roce 1951 prodal svoji první povídku Beyond Lies the Wub, která vyšla o rok později v magazínu Planet Stories. 
V následujících čtyřech letech uveřejnil 75 povídek a novel. Většina jeho povídek této doby je výborná a charakterizuje celá 50.léta v americké science-fiction. Témata mnohých próz Dick později rozpracoval ve větší literární celky. The Defenders (Obránci) vyšly poprvé v roce 1953 v lednovém vydání magazínu Galaxy. Nosnou myšlenkou příběhu je, že svět není takový, jak se nám jeví.
O deset let později se k tomuto tématu vrací a spolu s námětem povídky The Mold of Yancy (1958, Yancyho zvláštní vlastnost) vytváří román The Penultimate Truth (1964, Předposlední pravda). Na Zemi žije jen několik lidí a ostatní žijí v podzemí v domnění, že na povrchu zuří válka. Když proniknou na povrch, poznají pravdu, ale zároveň pochopí, že celá tato iluze slouží jen k jejich prospěchu.\r\nK nejlepším Dickovým povídkám patří Colony (1953, Kolonie), The Variable Man (1953, Proměnlivý muž), Foster You\'re Dead (1955, Fostere, jste mrtev). Často se však opomíjí Dickova nejdelší povídka z prvního období jeho tvorby The World of Talent (1954, Svět Nadaných). Myšlenkou příběhu je, že každý neobvyklý talent, ať už schopnost pohybovat věcmi kdekoliv ve vesmíru, nebo vidět do budoucnosti, se stává prokletím, které je člověku jen na obtíž. Ovšem jen do chvíle, kdy se objeví člověk s dokonalým talentem: \"Můžeme měnit věci tak, že se pohybujeme zpět v čase,\" říká hlavní hrdina této novely: \"Je to nebezpečné. Jednoduchá úprava v minulosti může změnit celou přítomnost. Talent k cestování v čase je tím nejkritičtějším - přímo prometheovským. Jakékoliv jiné nadání může bez výjimky měnit jen to, co se má stát. Já mohu nechat zmizet vše, co teď existuje. Mám výhodu přede vším a před každým. Nic se mi nemůže postavit. Jsem tu stále. A byl jsem tu stále.\
V roce 1955 Dick napsal jen dvanáct povídek. Pracoval již na svém prvním románu Solar Lottery (1955, Sluneční loterie). Sociální uspořádání represivního státu je řízeno prostým losováním. Dick již zde využívá svých tří zásadních témat, která prostupují jeho tvorbou: neustálé odhalování nepochopitelné tváře reality, záliba v postavách obdařených neobvyklým talentem, studium teorie her projevující se v dějové linii vedené v několika větvích se vzájemnými zkraty a logicky vybroušenými epizodami.
V dalších třech románech se jeho myšlenka neuchopitelnosti našeho světa rozeznívá v nejrůznějších tóninách. Hrdinové příběhů Eye in the Sky (1956, Oko v obloze), Cosmic Puppets (1956, Kosmické loutky) a Time out of Joint (1959, Vykolejený čas) poznávají, že za kulisami jejich světa se skrývá pravdivější skutečnost a pokoušejí se k ní proniknout.
V této době se Dick potýkal s nemalými finančními problémy. Své práce nabízel nakladatelům, kteří platili jen málo. Na knižním trhu se však objevil paperback. Vznikla možnost tvořit přímo pro paperbackový trh a ne pouze pro časopisy a magazíny, které byly doménou žánru sci-fi až do poloviny 50.let. Dick byl jedním z prvních autorů science fiction, který se díky paperbacku dostal do rukou čtenářů, kteří o sci-fi měli jen pramálo ponětí. Ohlas ze seriózních literárních kruhů však byl nepatrný a snad tím lze vysvětlit, proč Dick napsal sedm až osm románů ze současnosti, aby se pokusil vyprostit z žánru sci-fi. Bohužel, ani jeden z nich nenašel nakladatele a Dick, který byl vyčerpán konflikty v soukromém životě napsal jeden z nejsmutnějších a zároveň nejlepších sci-fi románů, jehož tématem jsou paralelní světy The Man in the High Castle (1962, čes.: Muž z Vysokého zámku, Laser, Plzeň 1992).
Tak se začalo druhé tvůrčí období v Dickově životě, na jehož počátku stojí velký úspěch. Jeho román hned po svém vydání získal prestižní cenu Hugo. 
Dickova finanční situace se však úspěchem knihy nezlepšila. Stále pracoval pro průměrné nakladatele a byl nucen psát rychle. V letech 1962 až 1970 vydal celkem 19 románů, mezi nimi jsou mistrovská díla science fiction jako je Martian Time-Slip (1964, Marťanský časový skok), The Three Stigmata of Palmer Eldritch (1964, Tři znamení Palmera Eldritche) a Ubik (1964). Právě v tomto posledně jmenovaném románu se nejvýrazněji projeví jeho tři zásadní témata. Joe Chip odlétá se svými kolegy na Měsíc, aby splnil zvláštní úkol. Je členem Runciter Associates, organizace, která sleduje a neutralizuje parapsychologicky nadané jedince. Je však spáchán atentát, při kterém je šéf organizace Glen Runciter těžce zraněn a pro lékařské účely zmrazen. Ostatním se podaří vyváznout, ale brzy pozorují, že se jim vnímání světa rozpadlo před očima. Chip odhalí děsivou skutečnost. On sám se nachází ve zmrazeném stavu a je možné, že celý svět kolem je jen výplodem jeho mysli balancující mezi životem a smrtí. Skutečnost však je možná ještě zcela jiná. Strhává ze sebe jednu masku za druhou a tím autor románu odhaluje podstatu našeho světa, to vše s humorem a parodickými prvky.\
V této době také vzniká trojice románů, které si kladou stejnou otázku: Jak se lidé liší od vyspělých robotů, androidů? V čem spočívá esence lidskosti? Romány The Simulacra (1964), We Can Build You (časopisecky 1969-70, knižně 1972, Můžeme tě stvořit), Do Androids Dream of Electric Sheep (1968, Sní androidi o elektrických ovečkách) nedávají jednoznačnou odpověď. Začátkem 70.let je Dick považován za bezesporu nejvýznamnějšího filozofa současné americké sci-fi scény a kritika jej zvolna bere na vědomí.
V osobním životě však následuje další ztroskotání, počtvrté se rozvádí, z předešlých manželství mu zůstávají dvě děti, se kterými se téměř nestýká. Jeho finanční situace je zoufalá. \"Potom, co mě v roce 1970 opustila moje žena Nancy, jsem se ocitl v dost zuboženém stavu,\" říká Dick v jednom rozhovoru: \"Úplně mě to vzalo, protože jsem ji měl rád - odvedla s sebou i naši malou dcerku, kterou jsem pak směl vidět možná jednou v roce a jen na pár minut. A tak jsem prostě pozval kupu lidí z ulice do svého domu, jen proto, aby dům nezůstal prázdný. Dům se čtyřmi ložnicemi a dvěma koupelnami je příliš velký pro jednoho člověka. Mezi těmi lidmi byla i kupa těch, kteří brali hodně drog. Tenhle stav trval asi rok. Já jsem sice bral amfetaminy, ale nikdy ne nic tvrdého. Jasně jsem poznal, co tvrdé drogy u těchto lidí způsobily. Vůbec jsem tomu nemohl věřit, tak strašné to bylo.\" Román A Scanner Darkly (1977, Temný obraz, slov. vydala Smena, Bratislava 1986) je právě pokusem vyrovnat se z touto pochmurnou životní epizodou.
Začátkem 70.let se Dick také velmi kriticky stavěl k americké vládě a Nixonův aparát několikrát veřejně označil za bandu zločinců. Zvolna se dostal do pozornosti undergroundové kultury, po otištění článku v hudebním časopisu Rolling Stone se stal v kruzích \"antiamerické\" mládeže slavným. Byl vystaven doslova policejnímu teroru ze strany severokalifornských úřadů, které v něm spatřovaly \"státního nepřítele\". Po několika domovních prohlídkách a opakovaných předvoláních opustil na čas Spojené státy. Až v roce 1972 se vrátil z Kanady na jih Kalifornie, do Los Angeles. Začalo jeho třetí tvůrčí období, které je složeno prakticky jen z pěti románů. Tím prvním je Dickův román Flow My Tears, the Policeman Said (1974, Tečte mé slzy, pravil policajt). Příběh je postaven do roku 1988, kdy Spojené státy jsou totalitním státem, kde vládne policejní teror, a vnitřní disidenti i přisluhovači režimu se rovnou měrou stávají obětí nedemokratického zřízení.
Policejní úřady, které se doslechly, o čem Dick píše, se v jeho nepřítomnosti rozhodli prohledat jeho byt. Dick však předtím rukopis románu schoval u svého notáře a tím jej zachránil. Další dva romány, A Scanner Darkly (1977) a Deus Irae (1976), který napsal společně s Rogerem Zelaznym, nedosahují kvality drsné vize totalitního státu. Román Flow My Tears, the Policeman said získal cenu John W.Campbell Memorial, udělovanou každoročně literárně nejnáročnějšímu a nejoriginálnějšímu románu porotou sestavenou z amerických autorů a vědců. Při rozhodování o prestižních cenách Nebula a Hugo se kniha umístila na 2.místě.
Po desítkách let v Dickově životě nastal zlom a jeho rozchod se vším, co předtím prožil. Tvrdil, že se stal svědkem božího zjevení, které mu s konečnou platností odhalilo podstatu našeho světa. Několikrát se k tomu vyjádřil v různých esejích a rozhovorech a konečně pod dojmem této vize napsal trilogii Valis, složenou z románů Valis (1980), The Divine Invasion (1981, Božská invaze), The Transmigration of Timothy Archer (1982, Převtělení Timothy Archera). Jde v podstatě o extrapolace do teologie, děj románů je oproštěn od prvků science fiction. Jeho základem je popis symbolického zápasu Boha a Satana, kdy se Bůh snaží s konečnou platností získat na Zemi převahu nad Satanem.\r\nPrvní verze románové trilogie Valis vznikla patrně v polovině 70.let a byla nalezena až v jeho pozůstalosti a v roce 1985 byla otištěna pod názvem Radio Free Albermuth. Americký prezident terorizuje pomocí svého státního aparátu menšinu, která se nemůže bránit.\r\nKoncem 70.let se Dickova finanční situace výrazně zlepšila. Především v Evropě se mu dostalo uznání, ale také literární Amerika jej začala brát na vědomí. Románová trilogie Valis se stala bestsellerem, o který projevili zájem nejlepší nakladatelé. V roce 1981 se začalo s přípravami filmu Blade Runner, jehož předlohou byl román Sní androidi o elektrických ovečkách?
Na posledních fotografiích při setkání americké sci-fi elity je možné Dicka vidět, jak se doopravdy usmívá. 2.března 1982 Dick zemřel na následky srdečního infarktu a nedožil se tak fenomenálního úspěchu filmu Blade Runner a souborného vydání svého díla.